AllatRa Pattern Tape
Logo Creative Society TVOŘIVÁ
SPOLEČNOST

Povídaní o školství v Tvořivé společnosti. Monika a Lubomír, Česká Republika

Lubomír: Moniko, mám tady pro tebe jedno hezké téma a to je vzdělávací systém v tvořivé společnosti. Když se na to podíváš očima současného člověka, v čem by ten rozdíl měl být, jak to vidíš?

Monika: Mně škola vůbec nebavila, ale vůbec.

Lubomír: A proč?

Monika: Protože jako dítě jsem seděla a hodiny jsem se na něco dívala. Jen tak byla. A ta škola mě vlastně nutila nejen se něco biflovat, ale …

Lubomír: Opakovat.

Monika: Opakovat a stejně jak bylo napsáno, to i říct. Ale já nejsem schopná, nebo vnímala jsem to tak, že nejsem schopná si nic zapamatovat a že bych to ráda řekla svými slovy, ale to nebylo vhodné. Takže já určitě bych volila školství, kde se respektuje osobnost, kde se respektuje člověk, jaký je uvnitř. Kde se mu dá prostor, aby se sám rozvíjel. Aby sám… no, jako dítě člověk asi ještě neví, co by sám rád dělal, ale už jsou tam nějaké tendence, nějaké směry. Neměl by za to být hodnocen. A co bych zrušila? Hodnocení. To hodnocení nemůže být ani dobré, ani špatné, když je to pro dobro člověka. A když by nebylo hodnocení a já bych viděla, že je někdo v něčem dobrý, tak bych se ho sama šla zeptat, jak to dělá, protože se mi líbí, co dělá.

Lubomír: Lehce ses dotkla jedné věci, které jsem si všiml a to je to, že aby se nechal prostor na rozhodnutí toho dítěte. Protože v tvořivé společnosti je jedna důležitá zásada, že každý jedinec, a to neznamená, že dospělý, ale i to dítě, má právo se rozhodnout. A jestliže má právo se rozhodnout, nemůže za to následovat nějaká špatná odměna ve formě nějaké špatné známky. Takových modelů v současné době už tady máme víc než dost, kde ten rozhodovací proces funguje úplně jinak, kde ty děti jsou vtažené do procesu vlastní výukové látky a vlastně si oni sami vytváří osnovu. To znamená, že nejsou v pozici diváka, jako je to v divadle. My jsme zvyklí být pasivní a něco sledovat. Všimněte si toho. A najednou tady jste do toho vtaženi. Vy jste součástí toho celého procesu a nevydělujete se, ale jste toho součástí.

Monika: Mně by se líbilo, kdybych se naučila číst a psát a potom šla do nějaké obrovské knihovny, kde bych si vybrala, co chci vědět, co se chci naučit, co by mě přitáhlo. No, já věřím tomu, že tím, že já jsem si tu knihu vybrala, že já jsem se do ní podívala, tak že bych jí fakt hltala. Další věc je, že pokud bychom pracovali 4 dny v týdnu a 4 hodiny denně, tak co ti učitelé? Představa, že všichni to tak mají a učitelé ne, protože musí dítě vzdělávat celý týden... Ve výsledku to tak vůbec není, protože ke mně doputovala informace, že dítě látku, která je dnes na rok, je schopno zvládnout za týden. A to svědčí o všem.